Turistické lokality

Andy

Mohutné pohoří se zasněženými vrcholy se táhne podél západního pobřeží Jižní Ameriky od Ohňové země až ke Karibiku. Venezuelské Andy tvoří dvě paralelní horská pásma o délce čtyř set kilometrů a šířce 50 – 100 km, v údolí mezi nimi leží Mérida. Jako celek byly vyhlášeny národním parkem (1952). Jižní pásmo kulminuje Sierrou Nevadou de Mérida se třemi nejvyššími vrcholy (Pico Bolívar 5007 m n.m., Pico Humboldt 4942 m n.m. a Pico Bonpland 4883 m n.m.). Severní pásmo, Sierra La Culata, je o něco nižší. Z Méridy vede visutá lanovka na Pico Espejo. Venezuelské Andy byly domovem rozvinuté indiánské kultury Timote-Cuica. Vysokohorské rašelinné louky (páramos) se vyznačují specifickou květenou s nepřehlédnutelnými frailejón (čti frajlechón, Espeletia sp.). Za "Andské státy" se považují Trujillo, Táchira a Mérida.

Auyan Tepui

Ďáblova hora, Churún-Meru, 1054 m n.m., 700 km2. Stolová hora o největší rozloze ze všech je tvořena světle červeným pískovcem. Vznikla asi před 65 miliony let a dle indiánské mytologie je domovem zlého ducha Canaimy, krále Gran Sabany, který je původcem zla a smrti. Rio Churún, přítok řeky Caroní, se řítí z její severní stěny jako vodopád Salto Angel. Na vrcholu je busta Simona Bolívara a panorama kazí vysílač. Původními obyvateli okolí hory byl kmen Pemón.
Salto Angel, „Angelův vodopád” byl nazván podle pilota Jimmie Angela, který jej spatřil z letadla, když v roce 1933 hledal v této oblasti zlato. V roce 1937 se vrátil, aby horu prozkoumal podrobněji, ale byl nucen nouzově přistát na vrcholu. S manželkou a dvěma společníky dokázal sešplhat kilometr vysokou stěnu a zachránit se. Salto Angel je osmnáctkrát vyšší než Niagara, s výškou 979 metrů je nejvyšším vodopádem světa. Voda padá nejprve 807 metrů dolů na skalní římsu a po dalších 172 metrech do Ďáblova kaňonu, do malého jezera.

Caracas

Hlavní město (950 m n.m., 5 mil obyv.) Venezuely založil roku 1567 Diego de Losada. Má celoročně příjemné klima, 20 – 25 °C. Po tři sta let bylo provinčním městem, které proměnil až modernizační program generála Guzmána Blanca. Nakonec však velikost a vzhled města změnil ropný boom a původní koloniální architektura byla až na výjimky nahrazena betonovými stavbami. Od roku 1980 má Caracas metro (dnes 4 linky, celkem 45 km, 40 stanic), dálnici na letiště Simon Bolívar v Maiquetía 26 km od centra, kabinkovou lanovku na Pico El Ávila a zajímavou moderní architekturu.Metropole vyplňuje 20 kilometrů dlouhé údolí pod severními okraji pohoří El Ávila (národní park). Sociální kontrasty jsou mimořádné, jižním směrem mrakodrapy přecházejí v „barrios”, rozsáhlé slumy. Historická část s původní šachovnicovou dispozicí je na západním okraji. Navzdory opakovaným zemětřesením se zachovala řada památek. Jezdecká socha Bolívara na stejnojmenném náměstí, pětilodní katedrála z přelomu 17. a 18.stol. s kaplí Bolívarovy rodiny a kaplí sv. Rosy z Limy, kde byla vyhlášena nezávislost Venezuely. Národní kapitol je neoklasicistní, v interiéru s obrazy a bustami vůdců boje za nezávislost. V kostele sv. Onofra byl Bolívar vyhlášen "Osvoboditelem". Centrální park není oázou zeleně, ale komplexem ultramoderních budov, včetně třiapadesátipatrové osmiboké věže Oeste, nejvyšší stavby v zemi, s vyhlídkovou terasou. Sabana Grande je obchodní bulvár s mnoha restauracemi a hotely, mezi stanicemi metra Plaza Venezuela a Chacaíto. Parque del Este je park s malou zoologickou a kaktusovou zahradou. La Casona je dům venezuelského prezidenta, komplex budov ve španělsko-kreolském stylu.El Hatillo. Oblíbené výletní městečko s koloniální architekturou nedaleko Caracasu, se sochou Simona Bolívara a spoustou restaurací, kaváren, butiků a galerií.

Ciudad Bolívar

Město (300 tis. obyv., původně Angostura = Úžina) založené roku 1764 na jižním břehu Orinoka v místě, kde se řeka nápadně zužuje, bylo později přejmenováno dle národního hrdiny. Odtud Simon Bolívar vedl boj za nezávislost a roku 1819 tu byla vyhlášena "Velká Kolumbie", zahrnující dnešní Venezuelu, Kolumbii a Ekvádor. Asi pět kilometrů odtud proti proudu je jediný most přes 2150 km dlouhé Orinoko (1967, 1678 m).

Ciudad Guayana

Město (650 tis. obyv.) založené v roce 1961 na soutoku Orinoka (indiánsky „Otec vod”) s řekou Caroní („Dcera měsíce”) je dnes částí města San Félix. Odlišnou barvu řek nelze přehlédnout: Orinoko je světle hnědé, kalné a teplé, Caroní tmavočerná a chladná. To podmiňuje i odlišné množství živin a s tím související množství ryb. Název Ciudad Guayana najdete jen v učebnicích: ve skutečnosti dvě města, koloniální San Félix i moderní Puerto Ordaz s železárnami a rozvinutou infrastrukturou, spojená přes řeku Caroní třemi mosty, trvají na své identitě. Součástí Ciudad Guayana jsou tři přírodní parky, Cachamay, Loefling a Llovizna, s hezkými vodopády. Přehrada Guri na řece Caroní (1963-1986, zatopené území 4250 km2) je osmá největší na světě. Hydroelektrárna pod impozantní hrází s výkonem 10 mil. kW patří ke třem největším na světě. Exkurze do elektrárny je velmi zajímavá. Hora Cerro Bolívar (600 m n.m.) je doslova „železná” hora", tvořená rudou obsahující 60 % čistého železa. Brzy zmizí, zlikvidována systematickou těžbou. Nedaleká městečka, El Callao na řece Yuruarí a El Dorado na řece Cuyuní, vznikla v roce 1849 při zlaté horečce. Oblast, kde se stovkách lokalit zlato těží, sahá až ke Gran Sabaně. V 500 m hlubokém dole u El Callao se získávají 3 tuny zlata ročně. Poblíž El Dorada je nejtvrdší a nejpřísněji střežená věznice ve Venezuele (kde byl mj. vězněn i známý „Motýlek”).

Canaima

Vesnice kmene Pemón (1200 obyv.) a slušně vybavená turistická základna (campamento, od roku 1960) u stejnojmenné laguny na řece Carrao. Kromě ubytování poskytuje průvodcovskou službu, je tu malé letiště a obchod se základními potravinami. Okolí je nádherné: zlatě zbarvené vodopády na pozadí stolových hor, např. Salto El Sapo, Salto Sapito, Ucaima, Yuri a další. Z Canaimy lze letět do soutěsky Kavac, indiánské vesnice Kamarata na řece Acanán, do Santa Eleny nebo podniknout vyhlídkový let nad Angelův vodopád.

Coro

Bývalé hlavní město Venezuely, dnes hlavní město státu Falcón (140 tis. obyv.) na poloostrově Paraguaná, založené roku 1527, je jedním z nejstarších měst kontinentu. Historické jádro je kulturní památkou UNESCO. Má příjemnou koloniální atmosféru, katedrálu (1580), klášter s městským muzeem, kostel San Francisco a letiště José Leonardo Chirinos. Blízká Médanos de Coro je jediná venezuelská poušť s písečnými dunami (národní park od roku 1974, malá botanická zahrada).

Cueva del Guácharo

Krápníkové jeskyně ve státě Monagas představují největší jeskynní systém ve Venezuele, který Indiáni kmene Chaima pojmenovali „Jeskyně lelků”. Těchto ptáků, španělsky guácharo, zde hnízdí asi 2000 párů. Popsal je Alexandr von Humboldt (1799), který též objevil, že jsou vybaveni echolokací jako netopýři. Lelek (Steatornis caripensis) je jediný bobuložravý pták na světě, který bydlí v absolutní tmě v jeskyních. Rozpětí jeho křídel je až metr a v jedné kolonii může společně žít až 18 tisíc jedinců. V jeskyni Guácharo žijí také slepé ryby a vzácní netopýři (Tadarita guánová), proto byla včetně okolí vyhlášena národním parkem (1975). Z 10 km kilometrů délky je s průvodcem zpřístupněno 1,5 km.

Cumaná

Hlavní město (250 tis. obyv.) státu Sucre založené Španěly (1521) patří k nejstarším městům Jižní Ameriky. Památky byly zničeny zemětřesením, ale turisty přitahuje okolí: poloostrov Araya s pevností Castillo de Santiago a těžbou soli. Solná pole jsou zajímavá svou barevností. Cumaná je východiskem do NP Mochima, jeskyně Guácharo a na ostrov Margarita. Kakaové boby z okolních kakaovníkových plantáží se tu shromažďují před transportem do světa. Nejlepší pláže nedaleko Rio Caribe jsou Playa de Uva a Playa de Medina. Další zajímavosti jsou buvolí farma a přírodní horké prameny. Obyvatelstvo je zjevně afrického a afro-karibského původu. Nejbližší letiště je v Carúpano (130 km).

El Ávila

Pobřežní 90 km dlouhé horské pásmo Cordillera de la Costa odděluje Caracas od Karibiku na severu. Nejvyšším vrcholem je Pico Naiguatá (2765 m n.m, národní park). Na svazích k městu jsou turistické stezky, na strmých svazích k oceánu jen malé haciendy. Přes hory vedou cesty sjízdné pouze pro džípy. Moderní čtyřmístná kabinková lanovka, původně překračující přes vrchol Pico de Ávila (2150 m n.m.) až k moři, jezdí momentálně ze stanice Maripérez (Caracas) jen na hřeben, úsek k moři byl poškozen sesuvy půdy. Výhled na město je fascinující.

Henri Pittier

Národní park ve státě Aragua (1078 km2, 1937, první venezuelský NP). Leží v pohoří Cordillera de la Costa mezi Karibikem a Maracay (Pico El Cenizo 2436 m n.m). Výškový rozdíl dvou tisíc metrů je základem existence škály vegetačních typů, od opadavých lesů po horský mlžný prales. Ornitologové napočítali 580 ptačích druhů, další druhy migrují přes sedlo Paso Portachuelo na trase Kanada – Argentina. Původním jménem Rancho Grande, byl NP přejmenován na počest Švýcara Pittiera, zakladatele venezuelských národních parků. Ten nejdříve 16 let studoval kostarickou květenu a kreslil mapy, a poté 33 let pracoval ve Venezuele, kde zmapoval flóru i biotopy a prosadil ochranu přírody.

Guayana

Rozsáhlá oblast na jihovýchodě Venezuely, jižně od řeky Orinoko včetně její delty. Přestože zabírá téměř polovinu rozlohy federace (administrativně tři státy, Bolívar, Amazonas a Delta Amacuro), žije tu pouze asi 1,5 milionu obyvatel. Biodiverzita území je obrovská, od vlhkých tropických pralesů, přes vyprahlé savany po spleť mangrove. Bylo zde vyhlášeno 7 národních parků, které zaujímají celkem 20 % území Guayany. Většina původních obyvatel, kmenů Pemón, Warao, Yanomami a Piaroa žije právě zde. Jedinými městy jsou Ciudad Bolívar, Puerto Ordaz a Ciudad Guayana. Ve státu Bolívar se těží železná ruda, bauxit, zlato i diamanty. Pro turisty jsou atraktivní Gran Sabana a Delta del Orinoco.

Isla de la Margarita

Největší venezuelský ostrov (950 km2) představuje s ostrovy Isla Cubagua a Isla Coche jižní větev karibského souostroví Malé Antily. Administrativně všechny tři tvoří stát Nueva Esparta. Isla Margarita jsou de facto ostrovy dva, propojené písečnou kosou. Krajina je rozmanitá, od polopouště na poloostrově Macanao (kde leží letiště) po tisícimetrové hory na východě (NP Cerro del Copei). Krásné pláže jsou zejména na severu (Playa Agua). Tady je rovněž další národní park, NP Laguna de La Restinga, kde plavba spletí mangrove vede k mořské pláži z mušliček. Hlavním městem ostrova i státu je malinké městečko La Asunción, duchovním centrem El Valle del Espíritu Santo, největším městem Porlamar. Turistickou atrakcí je protipirátská pevnost Castillo de Santa Rosa, ale návštěvníky přitahují rovněž ceny, o 17 až 30 % nižší než na pevnině (ostrov je bezcelní zónou). Dvě třetiny spotřebovávané sladké vody jsou přiváděny potrubím z pevniny.

La Gran Sabana

Vysočina (35 tis. km2, přibližně 800 m n.m.) na jihovýchodě Venezuely při hranicích s Guyanou a Brazílií. Z ploché savany se tyčí jako obrovské pařezy podivné stolové hory (tepuis), pozůstatky Guayanského štítu, který je geologicky nejstarší částí jihoamerické pevniny. Bizarní pískovcové útvary na jejich vrcholech vznikly zvětráváním bývalých sedimentů mořského dna, usazených před 1,8 miliardami let, v době, kdy toto území bylo součástí prapevniny Gondwany a těsně sousedilo s dnešní Afrikou. Poté, co se Jižní Amerika od Afriky oddělila, plató popraskalo a oddělené bloky byly různě vysoko vyzdviženy jako jednotlivé "stolové hory" (název "tepui" od Indiánů kmene Pemón znamená "hora"). Na jednotlivých vrcholech se poté rostlinné i živočišné druhy vyvíjely odlišně a řada z nich se stala endemity. Cuquenán (čti Kukenán). Tepui vysoká 2580 m n.m. se pyšní 600 m vysokým stejnojmenným vodopádem, čtvrtým nejvyšším na světě (druhým nejvyšším ve Venezuele).Los Llanos
Území nazvané příléhavě „Obrovské moře trávy”) o čtvrtině rozlohy Venezuely (čtvrt miliónu km2) je administrativně součástí státu Apure. Záplavové pláně „llanos” řek Orinoko, Apure a jejich přítoků jsou komplikovanou mozaikou meandrujících řek, jezer se zátokami, močálů, lužních lesů, sladkovodních jezer a záplavových savan, které porůstají nánosy písku, bahna a jílu, nahromaděné za milióny let. V období dešťů mizí labyrint říčních ramen pod vodou, takže mezi řekami Apures, Araukou, Kapanaparem a Sínarukem vzniká dočasné jezero o ploše 1000 km2. V období sucha jsou všechny toky lemovány „galeriovými lesy”. Llanos jsou rájem ptáků, např. rudých ibisů (65 tisíc párů), jabiru, volavek, kachen, rajek, v okolní savaně žijí jaguáři, pumy a oceloti. Řeky obývají krokodýli, vydry, kajmani i anakondy. Celá oblast je řídce osídlena, jediné městečko je San Fernando de Apure, jako cesty slouží vodní toky. Obyvatelé se živí rybolovem a chovem dobytka. Nedávno tu byla objevena ložiska ropy.

Los Roques

Souostroví vyhlášené jako národní park (2211 km2, 1972) tvoří asi 40 korálových ostrovů. Dalších bezejmenných skalisek, útesů a písčin je přes 250. Trvale obydlený je pouze Gran Roque (1200 obyv., 110 m n.m.), s tzv. „posadami”, jednopatrovými rodinnými penziony pro turisty, s maximální kapacitou 15 pokojů. Je zde i malé, ale frekventované letiště. Crasquí má nejdelší pláže, na Dos Mosquitos Sur se vyskytují chráněné želvy, na Madrizqui se spolu s turisty koupou pelikáni a Franzisqui je obklopeno nejbarevnějším mořem. Návštěvníky přitahují oslnivě bílé pláže, korálové útesy, celoroční průměrná teplota vzduchu i vody okolo 28 °C a stálé sluníčko. Platí se vstupní poplatek přibližně 25 USD na osobu bez ohledu na délku pobytu. Některé části národního parku jsou z důvodu ochrany přírody pro veřejnost uzavřeny. Na ostrovech žije přes devadesát druhů ptáků, netopýři, hadi, želvy a leguáni. Život v moři je ještě bohatší: Roques jsou rájem potápěčů a milovníků šnorchlování.

Maracaibo

Dnes hlavní město (cca 1 mil obyv.) nejbohatšího venezuelského státu Zulia bylo založeno v roce 1574. V 18. století bylo obchodní stanicí mezi Andami a Nizozemskými Antilami. Vedle ropy jsou zde zásoby uhlí, mědi, jílu a soli. Z původních indiánských kmenů přežívají jen Guajiros a Barí. Laguna de Sinamaica s „palafitos”, domky na kůlech nad vodou, je místem, které dalo Venezuele jméno („Malé Benátky”, Alonso de Ojeda a Amerigo Vespucci, 1499). Jezero Maracaibo (12 800 km2) je téměř celé vyplněno ropnými věžemi. Ropa byla v pod jeho dnem objevena v roce 1910. Přes okraj jezera se pne nejdelší most v Jižní Americe, Puente Rafael Urdaneta o délce 8,7 km (postaven v letech 1959 – 1963). V historickém Maracaibu se nachází Basílica de Chiquinquirá s patronkou státu Zulia, „Pannou La Chinita”, k níž se pořádají poutě. Jiná procesí míří do katedrály na Plaza Bolívar, k soše černého Ježíše Krista. Národní památka, Castillo de San Carlos de la Barra, je protipirátská pevnost 30 km severně od Maracaibo, ze 17. století. Půdorysně je shodná s pevností na Isla de Margarita, v rozích čtyřcípé hvězdy jsou kruhové hlídkové věže a uprostřed čtvercové atrium.

Mérida

Hlavní město (250 tis. obyv.) stejnojmenného státu, s nádherným okolím a optimálním klimatem, kdy v nadmořské výšce 1625 m n.m. je průměrná teplota okolo 19 °C. Je zde druhá největší univerzita v zemi (35 tisíc studentů) a katedrála z 18. století. Visutá lanovka postavená Francouzi (1950) na vrchol Pico Espejo (4765 m n.m.), překonávající s pouhými 4 sloupy výškový rozdíl 3188 m, patří k nejdelším na světě (12,5 km). Jízda trvá necelou hodinu.

Morrocoy

Národní park byl vyhlášen k ochraně krásného úseku venezuelského pobřeží mezi městy Tucacas a Chichiriviche ve státě Falcón. Je vyhledáván milovníky nedotčených pláží a nerušeného potápění. Zahrnuje rovněž přilehlé korálové útesy a ostrov Cayo Sombrero.

Orinoko

Říční systém Orinoka (v místních jazycích „Místo k pádlování”, „Otec vod”, celková délka 2150 km, plocha povodí 1 milion km2), je třetí nejrozsáhlejší na světě. Pramen Orinoka, útes Cerro Delgado Chalbaud (1047 m n.m.) byl objeven teprve v roce 1951 ve státu Amazonas, na hranici Venezuely a Brazílie, kde žije kmen Yanomami. Orinoko je třetí nejdelší řekou Jižní Ameriky (po Amazonce a La Plata), hlavními levobřežními přítoky jsou řeky Apure, Arauca, Meta a Vichada, pravobřežními Caroní a Caura. Nejvyšší hladina vody je po každoročních deštích v červenci a srpnu, kdy je v řece také nejvíce ryb. Rozdíl hladin na témže místě v březnu a v srpnu může být i 15 metrů. Řeka ročně přináší do oceánu až 50 miliónů tun sedimentů, takže její delta o 40 větších ramenech a rozloze cca 25 000 km2 se neustále rozšiřuje do moře. Ústí zabírá 360 km atlantického pobřeží, za hlavní rameno se považuje nejjižnější Rio Grande (Velká řeka). Pro oceánské lodě je Orinoko splavné až do Ciudad Guayana. Na horním toku Orinoka je jeden z divů světa, kanál Brazo Casiquiare, jediná přírodní vodní cesta na světě, spojující dva světové říční systémy, bazén Orinoka a bazén Amazonky. V deltě Orinoka se nachází stát Delta Amacuro (název dle říčky, ústící do Boca Grande, hlavního ústí Orinoka). V území osídleném Indiány kmene Warao byla nedávno objevena ropa. Hlavním městem je Tucupito (60 tis. obyv.) na březích Caňo Manamo, nejzápadnějšího ramene delty. Právě toto rameno objevil Kryštof Kolumbus v roce 1498, poté co přistál na poloostrově Pária naproti Trinidadu.

Roraima

Nejvyšší ze stolových hor (2825 m n.m.), opředená legendami, leží na hranicích Venezuely, Francouzské Guyany a Brazílie a ze stolových hor je nejsnáze dostupná. Výstup trvá 5-8 dní, nejčastěji z San Francisco de Yuruaní, odtud džípem do vesničky Pary-Tepuí, poté pěšky. Vlastní výstup (sestup) na plochý vrchol trvá 12 (10) hodin, může vás tam ovšem vysadit i helikoptéra. Na vrcholové plošině, s bizarními skalisky, úžasnou květenou a ložisky krystalického křemene, lze přenocovat pod skalním převisem, pohodlí nečekejte. Na úpatí Roraimy pramení Caroní, přítok Orinoka.

Stát Amazonas

Stát tvořící pětinu území Venezuely (175 000 km2), počet jeho obyvatel však činí pouhé 1 % celé populace. Název může být matoucí, protože většina vod odtéká do povodí Orinoka a pouze zanedbatelné množství je odváděno kanálem Brazo Casiquiare do Rio Negro v povodí Amazonky. Žije zde nejvíce původních indiánských kmenů, například Piaroa, Yanomami, Guajibo, Yekuana (Maquiritare), Curripaco, Guarekena, Piapoco a zřejmě i další, mluví se asi 20 indiánskými jazyky. Oblast je zarostlá neprostupným deštným pralesem. Zajímavou horou je pro Indiány posvátná Cerro Autana (jižně od Puerto Ayacucho), kterou považují za místo vzniku celého vesmíru. Neprozkoumaný je horský hřeben Serranía La Neblina (přibližně 3000 m n.m., národní park), údajně s jedním z nejhlubších kaňonů světa. Jediná větší osada je Puerto Ayacucho, dostupná malým letadlem, nebo po místní komunikaci ze Ciudad Bolívar (14 hodin jízdy).

Quebrada de Jaspe

Vodopád poblíž silnice mezi Santa Elena a San Francisco, spadající ze skály, tvořené sytě červeným jaspisem.

Quebrada Pacheco

Několikastupňový vodopád, zvaný též Arapán-merú, při silnici do Kavanayénu.

Hlavní město: Caracas
Úřední jazyk: španělština
Používané jazyky: angličtina, italština, němčina, portugalština, čínština a různá nářečí
Časový posun: GMT – 4  
Orientační délka letu z ČR: 11 hodin
Měna: Bolívar

Důležitá telefonní čísla:

• Policie, Hasiči, Zdravotníci : 171

Státní svátky ve Venezuele:

• 01. leden - Nový rok
• březen/duben - Velikonoční týden
• 19. duben - Prohlášení nezávislosti
• 01. květen - Den práce
• 24. červen - Bitva u Carabobo
• 05. červenec - Den nezávislosti
• 24. červenec - Výročí narození S. Bolívara
• 12. říjen - Objevení Ameriky
• 25. prosinec - Vánoce

Všeobecné informace o Venezuele

Venezuela je země impozantních rozměrů: najdete zde největší jezero v Jižní Americe a třetí nejdelší řeku, nejvyšší vodopády na světě a nejdelší hady. Žijí zde také jaguáři a pásovci. Zdejší krajina patří k těm nejzvláštnějším, které kde spatříte: na západě se tyčí zasněžené vrcholky And, na jihu leží vlhké amazonské pralesy. Na východě se rozkládá nádherná plošina Gran Sabana se zvláštními plochými vrcholy a bílé pláže na Karibském pobřeží jsou lemovány kokosovými palmami.

Místní kuchyně

Ochutnávka místní kuchyně se zcela jistě doporučuje. Základem venezuelských jídel jsou palačinky, kuřecí, vepřové a hovězí maso, polévky a dušená zelenina. Turisté mohou využít restaurací, kde je servírováno menú del día (denní menu), levné menu skládající se z polévky a hlavního jídla. Venezuelské národní jídlo je pabellón criollo sestávající se z kousků hovězího masa, rýže, černých fazolí, sýru a opečeného banánu.  Místní specialitou je tequenos, závitky z tenkého sýrového těsta omotaného kolem prstu nebo empanadas, smažené závotky z kukuřičné mouky plněné mletým masem, sýrem, fazolemi nebo jinou mladou zeleninou.

Porovnejte si nabídku leteckých zájezdů do Venezuely od českých i německých cestovních kanceláří online.
Plánujete dovolenou ve Venezuele na "vlastní pěst"? Na dovolena.cz najdete širokou nabídku ubytování ve Venezuele.